Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Historie školství v Golčově Jeníkově

- zde je první část textu o historii školství v Golčově Jeníkově

ŠANOVSKÉHO ŠKOLA V GOLČOVĚ JENÍKOVĚ

Tuto školu připomíná její zakládací deska. Do jara roku 2008 se nacházela nad vstupní branou objektu, kde Šanovského škola stávala (jižní strana náměstí – proti pekárně). Po vynětí ze zdi
a restaurování byla umístěna v ředitelně zdejší základní školy, aby byla připomínkou této zde první známé školy. Tento krok byl učiněn v hodině dvanácté, neboť vlivem povětrnosti by brzy došlo k jejímu úplnému znehodnocení. I takto z nápisu na ní zbylo pouze torzo.

Šanovského škola má počátek v Golčově době. V roce 1652 ji založil hejtman zdejšího panství, Šimon Šanovský. (Uvádí se, že k jejímu založení došlo až v roce 1653, ale letopočet na desce uvádí rok 1652. Rok 1653 lze chápat jako začátek vyučování v ní.) Šanovský pro ni nechal postavit dům a postaral se o její materiální zabezpečení. Stalo se tak se souhlasem vrchnosti, generála Golče. Svědčí o tom skutečnost, že ke dvěma kouskům polí, které Šanovský pro školu koupil, daroval Golč třetí.

V této souvislosti je zajímavý údaj zdejší burgrechtní knihy, starší ze dvou dochovaných. V ní
u poslední zapsané usedlosti s pořadovým číslem 41 stojí: „Šimon Šanovský založil a vystavěl školu na obci. Tři kousky pole odňal škole r. 1685 pan Fickal de Funcam neslušným způsobem.“ O koho šlo
a jakou měl funkci, není známo. Něco napovídá uvedený letopočet. Kolem roku 1686 totiž bylo zdejší panství pro dluhy prodáno, resp. jeho větší část propadla věřitelům. Zdá se tedy, že se to dotklo i polí patřících ke zdejší škole, majetku určenému pro obživu učitele. To, že se tak stalo „neslušným“ způsobem, napovídá, že šlo o nějaký mocenský, protiprávní akt. Tím se Šanovského škola ocitla bez polí, která představovala základ materiálního zabezpečení učitele. Je otázkou, co to znamenalo pro její další existenci. Zřejmě to, že ne-li od počátku, tedy od tohoto data šlo o školu svým charakterem ryze soukromou, po všech stránkách vydržovanou rodiči žáků. Jména učitelů této školy, která existovala až do odchodu jezuitů ze zdejší rezidence roku 1773 (došlo k němu v důsledku dočasného zrušení jezuitského řádu), nejsou známa. Lze předpokládat, že významný podíl na výuce v této škole měli místní jezuité. Tím není míněno, že by nahradili učitele. Na to především neměli čas. Jezuité se sice zpravidla nevěnovali základnímu školství (nýbrž střednímu a vysokoškolskému), ale v místech, kde nebylo vyšší školství, činili výjimku. Že tomu zde tak bylo, lze usuzovat z toho, že vždy jeden
z jezuitů má uváděno v náplni práce být instruktorem mládeže. Měl tedy na starosti (ovšem mimo jiné úkoly) zdejší mládež. To neznamená jen školní, nýbrž celoplošně. To byl jeden z nezanedbatelných přínosů působení jezuitů u nás. Ale péče o školní mládež, i když pravděpodobně nenahradila učitele, byla nepochybně významnou součástí této činnosti.

Funkce instruktora mládeže (ev. prefekta mládeže) neměla ve své náplni výuku náboženství. Tu (a zřejmě nejen ve škole) obstarával katecheta. Funkce katechety je uváděna zvlášť. Někdy ji zastával tentýž jezuita, který byl instruktorem mládeže, jindy ne. Pokud ji zastával tentýž člověk, bylo to proto, že zdejší řeholní komunita byla velmi malá (zpravidla 3–4 jezuité) a z tohoto důvodu měl každý z nich více úkolů současně. I během pobytu zde (trval obvykle jen několik let) si většinou po roce úkoly měnili. Službou instruktora mládeže byli pověřováni mladší jezuité, ve věku mírně nad 30 let. Vzdělání jezuitů bylo nesrovnatelně vyšší než vzdělání tehdejších venkovských učitelů.

Známý vrchol v tomto směru představují dva zde působící jezuité:

P. Václav Holub, který zastával funkci instruktora mládeže v roce 1796. Před příchodem sem působil jako misionář v Mexiku. Poněvadž v té době odtamtud byli jezuité vypovězeni, vrátil se zpět do vlasti. Je evidentní, že kromě vědomostí měl i bezpočet zajímavých zkušeností.

V roce 1772 tuto funkci zastával P. Stanislav Vydra. V obecném povědomí je znám jako významný matematik, fyzik a astronom. Odtud odešel na pražskou univerzitu, kde působil jako profesor matematiky.

Že se jednalo o školu soukromého charakteru, týkající se jen skromné části zdejších dětí, nepřímo potvrzuje partie ve výroční zprávě zdejší jezuitské rezidence za rok 1736, kde je řeč
o pozoruhodné iniciativě tehdejší zdejší vrchnosti, hraběnky Virmontové. Ta si vyžádala soupis všech poddaných školního věku a požádala představeného zdejší jezuitské rezidence, „aby se jim dostalo křesťanské výchovy, získali gramotnost a byli vzděláni v hudbě, aby v budoucnosti mohli rozmnožit řady mariánského chóru.“

Už to, že se vrchnost obrací na představeného zdejší jezuitské rezidence, svědčí o tom, jak významné místo zde jezuité zaujímali v oblasti vzdělávání mládeže.

Lze se domnívat, že přání vrchnosti bylo vyhověno tak, že z dětí, které pro chudobu nemohly navštěvovat školu, byla vybrána skupinka schopných, za něž náklady hradila vrchnost, a přiřazena k dětem navštěvujícím zdejší školu za peníze svých rodičů.

O tom, že Šanovského škola byla na jezuitech podstatně závislá, svědčí skutečnost, že jejich odchodem zanikla.

Majitelem panství v době odchodu jezuitů odtud byl hrabě Leopold Kolovrat Krakovský. Ten koupil majetek zdejších jezuitů, který propadl ve prospěch tzv. Náboženské matice. S touto koupí na sebe mj. převzal i závazek, že zde a ve Vlkanči založí a svými prostředky zabezpečí školu. Proto zde roku 1775 zakládá školu v objektu tzv. jezuitského dvorku (čp. 34 a 35).

Tímto jeho činem začíná novodobá historie zdejší školy.

V archivu zdejšího děkanství se nachází úřední listina z roku 1775, kterou lze pokládat za zakládací listinu této školy. Vydal ji hrabě Leopold Krakovský z Kolovrat a její pravost je ověřena dvěma svědky, jak to tehdejší právní řád vyžadoval. Jsou v ní podrobně vyjmenována práva a povinnosti obou (tj. i vlkanečského) učitelů a zdejší vrchnosti.

Jde o školu, která na jedné straně byla nová, na druhé straně po dvou letech navázala na školu Šanovského. Lze tedy předpokládat, že nějak navázala i na její chod, na místní situaci. A skutečně text listiny tomu napovídá. Mj. se v ní mluví o tom, že vrchnost poskytne příspěvek na knihy pro 12 chudých dětí a že učiteli zaplatí za jejich vyučování. Evidentně to dělá dojem návaznosti na předtím existující zdejší poměry v důsledku výše uvedeného počinu hraběnky Virmontové. Tento výklad podtrhuje i to, že se v listině jako zvláštní povinnost jeníkovského učitele uvádí „snažit se
o mariánských svátcích zviditelnit dobrou hudbou, která by vzbuzovala obdiv.“


O zakladateli školy, Šimonu Šanovském, je známo následující:

Byl zdejším hejtmanem. S jistotou v letech 1651–1657, velmi pravděpodobně už dříve a možná i později. Byl tedy nejvyšším úředníkem zdejšího panství.

Josef Alois Zelený ho v Letopisech Golčova Jeníkova nazývá „soused jeníkovský“. Z určitého hlediska zdejším sousedem byl. Stejně jako druzí totiž hospodařil. Byl největším zdejším hospodářem. Podle berní ruly vlastnil 36 strychů půdy (10,3 ha). Je velmi nepravděpodobné, že Golč si do této funkce jmenoval někoho místního, byť největšího a sebeúspěšnějšího hospodáře. Šlo o funkci, do které byli zpravidla jmenováni lidé majiteli panství dobře a dlouhodobě známí. Nelze vyloučit, že sem přišel s Golčovými.

Víme, že vlastnil Viktorinův dům (čp. 112 – Černý orel). V roce 1651 mu bylo 50 let. Tehdy měl dvě malé děti – chlapce pětiletého a tříletou dcerku. Na existenci školy měl tedy evidentně i z tohoto důvodu zájem. Vzhledem k tomu, že v knize Soupis poddaných podle víry z r. 1651 není řeč o jeho manželce, zdá se, že v tom roce byl už vdovcem. Byl katolík. To, že měl ve svém věku tak malé děti, napovídá, že se ženil relativně pozdě. Dosti nejasný údaj v burgrechtní knize jako by dával tušit, že se na jím vlastněnou usedlost přiženil.

To, že dal na vybudovanou školu umístit krásnou zakládací desku, lze vnímat tak, že tím napodobil generála Golče.

Otázkou je, proč zde školu nezaložil sám generál Golč. Při svých budovatelských aktivitách by to nepochybně lehce zvládl. O důvodu lze vyslovit pouze domněnky. Možná proto, že šlo o školu soukromého charakteru, jejíž zakládání nebylo věcí vrchnosti. Možná zde sehrála roli i jeho životní moudrost. Tím, že ji nezaložil, byla totiž méně závislá na budoucích majitelích panství. (Byl si vědom, že je bezdětný.) Jednak se mohl domnívat, že takto lidé budou mít ke škole užší vztah, než kdyby byla zřízena vrchností. Ostatně to obdarování školy pozemkem při jejím založení ukazuje, že nejen souhlasil se založením, ale v pozadí se na něm i podílel.

Stručně o zakládací desce:

Jde o desku z nepříliš čistého bílého mramoru (nikoli z opuky, jak se uvádí) pojednanou jako obraz. Kraj desky totiž vystupuje jako rám obrazu. Deska je 56cm vysoké a 44cm široká.

Horní dvě třetiny desky zabírá nápisová část. Prostor je rozvržen do čtyř řádků. Zcela zachovány jsou pouze dva horní. Z třetího zbyl jen začátek a konec, ale chybějící text si lze domyslet. Čtvrtý řádek chybí úplně. Musel být kratší, kraje jsou zachovány a jsou čisté. Logicky lze předpokládat text s významem „tuto školu založil“.

Nápis (přepis): Šimon Šanovský

hejtman panství jení-

kov ského L.P. 16 52

Spodní třetina desky je snížena. Z plochy uprostřed vystupuje velký štít. Je na něm zobrazen na kameni stojící pták (velmi pravděpodobně jde o sovu – symbol moudrosti). Štít je nahoře tvarově uzpůsoben k uchopení a z každé strany ho drží chlapec (tedy nikoli andílci, jak bývá uváděno). Obličej chlapce vpravo je zachován a je to věrně obličej malého školáka.

Koncepci i provedení desky nelze upřít vkus, nápaditost a profesionalitu.